Bílý heterosexuál středního věku v SUV
Doba je plná ohledů. Vše zasluhuje ohledy, především od většinové společnosti. A my, většinová společnost, přikyvujeme a říkáme “ano, ano, asi si to zaslouží ohledy, porozumění a respekt”.
A velká část z nás (lidí jako jsem já a jako jste vy) s tím ani nemá problém. Jsme liberální, takže se řídíme takovými těmi maximy jako “dělej si co chceš, pokud neškodíš” nebo “chovám se tak, abych mohl být spokojený, kdyby se toto chování stalo obecnou normou” atd. Prostě stran migrace, rasismu, práv gayů, práv žen atd. máme takové ty postoje typu “proč ne? Nikomu to neublíží, jim to pomůže…”
Jenže víte, co je problém? Ne všichni z většinové společnosti jsou jako my. Někteří, říkejme jim “flagelanti”, cítí s minoritami tak moc, že by nejraději vyoperovali vše majoritní, co v nich je, a když to nejde, tak se za to budou aspoň hlasitě proklínat, bičovat a všem ostatním nadávat, že nedělají totéž. Možná doufají, že se sebenenávistí někteří nakonec promění v transgender černošskou lesbičku, kterou chtějí být.
Druzí, říkejme jim “flanelanti”, k těmhle novotám mají zakořeněný odpor. Takhle je to neučili, za jejich mládí nic takovýho nebylo, správně to je tak, jak to znají a chtějí oni, ostatní je nepřirozené.
V majoritě zuří boj mezi flagelanty a flanelanty. Jedni řvou na druhé, druzí řvou zpátky na prvé, a mezi nimi stojíme my, teda já a vy, pro flagelanty jsme fosilové, pro flanelanty jsme sluníčkářské bytůstky, takže vlastně máme jedinou možnost: držet hubu.
Ono je to nejlepší. Ano, je to občas k vzteku, uvědomit si, že vlevo zuří boj za budoucnost lidstva, vpravo zuří boj za budoucnost lidstva, a uprostřed je úterý, ve kterém stojíte vy, pracujete na nějakých úplně obyčejných věcech, jako je jídlo, bydlení a takové ty přízemnosti, a kuš!
Je důležité mít na paměti jednu věc:
Když se hádáte s idiotem, je velmi pravděpodobné, že on v tu chvíli dělá totéž!
Nechte flagelanty i flanelanty jejich boji. Zvažujte jejich argumenty a dělejte dál to, co považujete za správné. Ano, my budeme vždycky ten mainstream, ta většinová společnost, i když z té původní už byly vyjmuty a status minority dostaly ženy (aniž by o to většinově snad nějak stály), stejně tak gayové, děti, starci, lidé jiných než europoidních ras, míšenci, cyklisti, vegani a mnozí další, takže “majorita” je dneska tak 10 %. A ta samozřejmě může za všechno to zlo, za misogynii, rasismus, nenávist, za kulturu znásilnění, za kulturní znásilnění, za znásilnění kultur, prostě za všechno zlé… Taky za islamizaci světa, za rozpad tradičních hodnot, rozpad tradiční rodiny, Nový světový řád a tak dál, ať je to vyvážené zleva i zprava.
Svět je vždy označen tak, jak jej označí ti, kdo chtějí mít svět označený — a to nejsem já ani vy, takže pokud nechcete nálepky sám rozdávat a pořádně u toho řvát, tak se smiřte s tím, že nějaké dostanete a budou přitom řvát na vás.
Jakáž pakáž. Co nemožno změniti, to nutno snášeti.
Možná jsme staří bílí cis-heterosexuální otravní OKboomer privilegovaní neuvědomělci. Nebudeme v tom hledat znevýhodnění a necháme flagelanty, ať na nás hystericky řvou.
Ale proti jedné věci se musím ozvat.
Ze všech trendů, co “mi mění mé staré zaběhané pořádky” (jak by řekli flagelanti), mě nejvíc znepokojuje ten, který vede k ujišťování všech všemi, že jsou hodnotní a dobří lidé a mají právo být respektováni takoví, jací jsou. A protože vím, jak málo stačí na to, aby se flagelantům splašily čakry, tak explicitně dodávám, že hovořím o věcech, které člověk může ovlivnit svou vůlí. (Předpokládejme, že existuje; s existencí svobodné vůle můžete predestinačně polemizovat jindy.)
Třeba ludrovství. Víte co myslím: taková ta směs duševní lenosti a osobnostního nastavení, co vede k frustracím, neschopnosti udělat cokoli pro změnu svého stavu a očekáváním, že se ostatní postarají.
Jidiš má podobné slovo trombenik. Trombenik je zvláštní mix chvastouna, lenocha, příživníka, šarlatána, podvodníka, povaleče a budižkničemy (to je slovo, co?), ale víte, jak to se slovy v jidiš je. Radši vám řeknu vtip: Židovská matka povídá svému synovi, co se jen válí doma na otomanu: “Trombeniku! Přestaň se válet, jdi a najdi si práci!” A syn jí odpovídá: “Já si nikdy žádnou práci nenajdu, protože jsem trombenik!”
Že za to ten člověk nemůže? Ou kej, narodil se do blbé rodiny, mizerných poměrů, rodiče mu neposkytli pozitivní vzor, okolí taky ne, ale chodil do školy, kde se minimálně jednu věc naučit měl. Totiž že je lepší se snažit, než se spokojit s podprůměrem. Škola měla být první místo, které ho mělo z jeho letargie vyburcovat.
Ale jestli mu škola říkala “to je v pořádku, že se ti nic nechce a nic neděláš, my tě máme i tak rádi, jsi platným členem naší společnosti a ostatní tě musí respektovat takového, jaký jsi…”?
Amen, amen, pravím vám, leda hovno! Trombenik nemá právo být respektován ve své lenosti; jeho ludrovství je hodno být pranýřováno jako něco, co nezaslouží ohledů ani slitování.
Myslím si, že je to cesta do pekel.
Nadprůměrní mají průměrné motivovat, aby se rozvíjeli, být jim vzorem a ano, být i trošku objektem závisti. Nejsou na světě proto, aby průměrné ujišťovali v tom, že jejich průměrnost je v pořádku, a sami se styděli, že snad jejich nadprůměrnost v někom vyvolává nepříjemné pocity méněcennosti.
Jakmile to tak nebude, zastavíme se. A pak si budeme moct všichni sednout do kruhu, broukat si parampapam pam pa dam a skupinově potlačovat jakoukoli výjimečnost, protože výjimečnost je vůči lidem, co jsou znevýhodnění tím, že výjimeční nejsou, tak povýšená a neuctivá!
Výjimečnost se u flagelantů toleruje pouze minoritám. U majority je to vždy projev povýšenosti, netolerance, okboomerství a kultury útlaku.
