Bytová designérka
“Jsem bytová designérka,” povídalo to tupé stvoření, spustilo závoj z řas a přehodilo si nožku přes nožku, aby zdůraznilo křivku Louboutinovy botky. Polovina okolostojících pánů přikyvovala z akutního nedostatku krve v hlavě, druhá z úcty k milionům, kterými oplýval její chovatel.
Na to vytáhla zlatý iPhone ve třpytivém obalu a okolostojícím ukázala na Instagramu své výtvory. Někteří si hned zapsali adresu, protože mezi fotkami příšerně nevkusných bytových doplňků zahlédli fotky z dovolené na Seychelách, a hodlali je večer prozkoumat důkladněji…
Scénka jak z večírku regionální smetánky, že? To si bytové designérky nezasloužily… Tedy ty opravdové.
Vypozoroval jsem takový trend: Blbka z Hnojníku, která jen tak tak dokončí základku, ale přesto ji tatínek protlačí na obchodní akademii, kde to stvoření získá zázrakem maturitu, vyrazí krátce poté do Města, kde obráží bary a diskotéky, doufajíc ve sbalení milionářem. Ideálně starším a rozhodně ne zatíženým na intelektuální hovory. A on se nakonec nějaký pan majitel stavební firmy najde. Rybka zabere.
Od blbky se teď očekává jedna jediná schopnost: zaseknout háček! Nevyjde to napoprvé, ani napodruhé, ale časem jistě získá trochu cviku, naučí se dva, tři chvaty, a nějaký nařvaný macho zatouží po jejích službách častěji. Hlavně že nasype!
Tupaňa, jejíž encefalogram připomíná záznam z kolonoskopie, se teď začne zdobit a dělat ze sebe luxusní zboží. Pohrdavé vyjádření? Kdepak… Nakonec si milionáře pojistí děckem (ne, nevychovává ho, to i papínkovi dojde, že bude lepší zaplatit chůvu, domácí učitele angličtiny, učitele lyžování, tenisu a hry na piáno), a co teď?
Teď je jediným úkolem milé děvčice chodit s jejím milionářem na párty a být trofej. Trapné okamžiky, kdy se jí ostatní ptají, co teda dělá ona, se naučí překlenout úsměvem a odpovědí “jsem v domácnosti, to víte, dítě, to je na plný úvazek…”
Hele, je mi jasné, že ve vašem světě to tak není. Ani v mém to tak není. V našem světě jsou spíš ženy chytré, schopné a krásné. Asi proto, že nejsme TENHLE typ milionářů, co se vytahuje před kámošema svojí odbarvenou blbaňou s pozlacenejma silikonama. Ale jsou tací, je jich dost, a naštěstí pro ně je i dost prázdných nádob.
Smůlu mají mužské protějšky, protože kariéra “krasavce s IQ gumové kachničky” je výrazně méně lukrativní. Možná jsou bohaté ženy chytřejší, takže si jen málokdy drží trubečka na ozdobu…
Jenže co když zrovna žádná párty není, děcko je na kurzu kreativního žvatlání pro batolata a solárka už bylo dost? Co s ní teď? Nemůžete ji zavřít do skříně a pouštět jen na párty, bohužel. Tak jí dáte kreditku!
Bimbína vyrazí do obchodů a nakupuje. Buď pro sebe, nebo do bytu. Úžasných dekorací a skvělých doplňků máte za chvíli plnou vilku za městem… Až toho jednoho dne má sponzor dost a projeví buď snahu vyměnit trofej za novou, nebo, pokud je rozumnější a movitější, neutralizovat škody. A tak koupí byt a namluví tupce, že jí to tak skvěle jde, tak že se může realizovat v tom novém bytě…
A tak vznikla ”bytová designérka”. V uvozovkách, aby se to nepletlo se skutečnými lidmi, kteří třeba — navrhují interiéry. Tento typ “designérky” ve skutečnosti nenavrhuje interiér, kdepak. Tahle má kreditku a nakupuje drahé pseudoluxusní píčoviny. A protože nemá vkus (kdyby měla, není z ní takováhle žena), tak to jsou strašlivé cetky, co z bytu udělají něco mezi ložnicí u Mojsejovcov a pouťovou atrakcí.
Když už nemáte pro samé dečky, vázičky, sošky, koberečky, japanérie, tapisérie, drapérie, originální umění, patinované stolečky z Francie, designové finské sklo a nápisy HOME LOVE ani kam odplivnout znechucením, usoudí pan investor, že stačilo. Byt prodá někomu, kdo má víc peněz než příčetnosti, a koupí druhý.
“Víte, já jsem bytová designérka…”
Na jednu opravdovou připadají tak tři takovéhle… Ale lepší, než kdyby z nich byly třeba koučky, že?
Oh, wait…
