My tě tu písničku naučíme
Ze všech různých typů otravných lidí, včetně těch, co vám volají, abyste přispěli na charitu nákupem ručně malovaného obrázku od postiženého koťátka, jsou nejotravnější agitátoři. Jak jsem mírný, klidný a v jádru velice pozitivní a společenský člověk, tak tohle, to je mor a je potřeba ho potírat v zárodku.
První historicky doložený monomaniak tohoto typu byl Cato se svým “Ostatně soudím…” To bylo tak:
Cato byl vážený senátor v Římě, moudrý a vzdělaný muž, jen si k stáru vzal do hlavy, že v Římě nebude dobře, dokud kdesi v severní Africe bude stát Kartágo. Tak moc ho to pálilo, že za každým projevem v Senátu říkal: “How dare you?!”
Ne, pardon, to nebyla youtuberská show. Cato v Senátu měl projev, řekněme, k cenám vajec. A přednesl pěknou řeč, kde vysvětlil příčiny, nastínil možné řešení, shrnul pro a proti, dal návrh, a ještě než usedl, tak řekl: “Toto si myslím o ceně vajec. A kromě toho si taky myslím, že Kartágo musí být zničeno!”
Ale protože to byl vzdělaný Říman své doby, tak to říkal trochu důstojněji, použiv gerundia a pasivního perifrastika, a sice “Cēterum autem cēnseō, Carthāginem esse dēlendam”. Otravné to bylo stejně, a Římané, než aby to poslouchali pokaždé, když Cato promluví, radši Kartágo zničili.
Stále jsou lidi, kteří mají nějakou svoji monománii, nějaké své téma, k němuž se hovor vždycky stočí, ať chcete či ne — a vy spíš nechcete. Věřte mi.
Pro lepší představu — Hašek popisuje ve Švejkovi klempíře Pokorného z Budějovic:
Ten, když se ho lidi optali: “Koupal jste se už letos v Malši?”, vodpovídal: “Nekoupal, ale zato bude letos hodně švestek”. Nebo se ho zeptali: “Jed jste už letos hříbky?” a von na to vodpověděl: “Nejed, ale tenhle novej sultán marockej má prej bejt moc hodnej člověk.”
Tak tohle, to je něco jako klempíř Pokorný, ale na steroidech. Takového když se optáte, jestli se koupal v Malši, tak odpoví: “Nekoupal, ale sledoval jsem klimatickou konferenci v Paříži a tam to konečně dokázali, že za oteplení můžeme my”. A když se ho zeptáte, jestli už jedl letos hříbky, řekne: “Nejedl, ale Evropa bude muset dát na boj s oteplováním aspoň tři miliardy eur!”
Klimatická monománie je velmi častá, většinou jde ruku v ruce s klimatickým žalem, ale předmětem takové agitace se může stát v podstatě cokoli. Měli jsme příbuzného, a ten dokázal jakýkoli hovor při rodinném setkání obrátit na problematiku hrabošů a jejich hubení, neboť mu na záhumenku podrývali karfiól.
Mluvit s člověkem, co má jako své agitační téma hraboše, je někdy i roztomilé, protože to je docela svérázný a ojedinělý druh komunikační obsese. Blbé je mluvit s lidmi, kteří mají nějaké úplně běžné a časté obsedantní téma. Imigranti, islám, klima, mužský cis hetero šovinismus, ilumináti, světové židovstvo nebo třeba životní pojištění…
Když po patnácté slyšíte totéž, tak máte chuť dotyčného napadnout. “Proč mi to říkáš?!” — “No, je to důležité téma, ty si nemyslíš, že to je důležité téma?”
Co na to máte odpovědět? Když řeknete, že je to téma důležité, budete zataženi do naprosto stejného úmorného monologu, který slýcháte pokaždé, kdy vaší rolí je jen přikyvovat nebo vyjadřovat rozhořčení, zatímco ten druhý “si to musí říct”.
To by i bronzovej Buddha utekl!
A když řeknete, že to téma je nedůležité a že vás nezajímá, tak dostanete ještě otravnější a protivnější přednášku o tom, proč je to důležité, dokonce to nejdůležitější na celém světě (nezapomeňte: agitátor s monománií to téma vnímá jako nejdůležitější!), a dozvíte se, že když vás nezajímá, tak jste špatný či divný člověk.
“Ale zajímá, jen tím nejsem posedlý!”
Bohužel, být ve škatulce “špatný či divný” neznamená, že se dotyčného zbavíte, ale že na vás upře svou misijní činnost. Jakmile ho příště uvidíte, zamíří si to k vám a hned po úvodním “Ahoj!” dodá: “Tak co, četls to nové prohlášení dvaceti tisíc vědců o tom, že musíme zakázat plastová brčka, jinak za osm let a šest měsíců roztaje 27,8 % světového ledu? Chceš pořád tvrdit, že tě to nezajímá? Pořád si myslíš, že můžeš stát mimo, že se tě to netýká?!”
Komunisti agitaci nevymysleli, ale dotáhli ji k dokonalosti, což se ukazuje na prostém faktu, že jimi používaný slovník a metody zůstávají v agitátorské praxi dodneška.
Nesmělá připomínka, že fakt a předpověď jsou z definice rozdílné věci a ani sto tisíc podpisů pod prohlášením, že je Země plochá, realitu nezmění, nebude fungovat. Naopak, dozvíte se, že jste vymytý propagandou, že zavíráte oči před zjevnými fakty, a nastane vymítání. A je jedno, jestli je předmětem klima, Islám, uprchlíci, vakcinace nebo “finanční poradenství”— vždy se najde nějaká “propaganda”, která vám zatemnila oči, od fosilní lobby přes farmakolobby až po toxickou maskulinní společnost, což budete poslouchat dalších čtyřicet minut, abyste pochopili, v jakém bludu žijete.
Nevím, co s tím, pokud nechcete nebo nemůžete být sprostí. Samozřejmě, pokud můžete a chcete, tak si posloužíte: “Nebudu s tebou o tom mluvit, protože jsi otravný kretén. Otravný jsi proto, že nerespektuješ, že někoho ta tvoje obsese nezajímá, a kretén proto, že v tom furt pokračuješ! A než odejdu, tak spálím pět plastových brček, vyleju olej do potoka, zatopím petlahví a pokácím strom, idiote!”
Někdy by to člověk fakt nejradši udělal doopravdy. Ale neuděláte to, protože nejste idioti. Jenže pak…
“Ahoj, pěkný triko!” — “Jo, no, víš, já už si trika nekupuju, protože na jeho výrobu je potřeba dvacet sedm kvadriliónů miliónů tun vody, a já jsem uvědomělý, ale tohle je fair trade látka z recyklovaného ušního mazu, tak jsem si řekl, že když je to šetrné k prostředí… Koupil jsem to ve squatterském komunitním centru, kde to berou hrozně vážně. A co děláš pro záchranu klimatu ty?”
Přáísámbůh, že se mu podívám pevně do očí a pak pomalým, hlubokým hlasem s důrazem na každé slovo řeknu: “Já hubím hraboše!”
A budu se přitom tvářit tak, že okamžitě zapochybuje, jestli náhodou není hraboš on sám!
