Festival marnosti
Volné pokračování článku o PR a věcech s ním spojených.
No jasně že se ozvali lidi, co vědí, jak moc se mýlím. Naštěstí mi to neváhali vysvětlit, a tak jsem se dozvěděl nevídané.
Třeba že Fiala si nemohl udělat politické píár, nemohl přijít a mluvit o tom, co dělá, protože nemá Prchala, který by mu to poradil!
O! Sancta! Simplicitas!
“Hej, pane předsedo, neměl byste jít mezi lidi a říkat jim, jak vypadá naše představa o politice?” — “Nemůžu, nikdo mi neporadil, kam mám jít!” Jako vážně?
Nebo třeba že stínová vláda nebude. Je to totiž přežitek. A víte proč? Protože mají přeci expertní týmy! Expertní týmy, tykrávo, fakt? Nevím jestli znáte něco víc sexy a atraktivního, než je expertní tým!
Místo toho, aby měli člověka, který se stane tváří strany pro danou problematiku, tak mají expertní tým! Místo toho, aby Tvář Strany ke kauze řekla jednu trefnou větu, kterou budou média citovat (čímž se vyvolá pozornost, kterou pak vhodně využijeme), tak expertní tým napíše stanovisko! Úplně vidím, jak o tom stanovisku všichni hned ráno mluví, tramvaje drnčí vzrušeným šepotem lidí a náhodní chodci se zastavují a oslovují kolemjdoucí: “Už jste četli stanovisko expertního týmu?! To je, co?” Úplně jsem se z té představy roznemohl!
Pojďme dál, festival senzací s názvem Sto plus jeden důvod, proč nemůžeme udělat tu jedinou věc, co udělat musíme pokračuje, a to oblíbenou výstavkou na téma “my to děláme, jenže lidi to nezajímá, protože o tom média nepíšou!”
Mám tuhle výstavku moc rád. Vévodí jí Knihovna Sebraných Spisů Našich Čelních, které nikdy nikdo nečetl, autory nevyjímaje, protože nudou umřeli už u předmluvy. Na stole bývá aranžován stoh mediálních prohlášení, každé o rozsahu tiskové dvoustrany, s vysvětlením “nešlo to zkrátit, to by bylo zavádějící zjednodušení!” No a v místnosti zní nekonečná smyčka telefonátů, kdy média volají tiskovým mluvčím a ti jim odpovídají “vyjádříme se k tomu a vyjádření vám zašleme!” (“A nešlo by aspoň jednou větou něco?” — “Jednou větou? Napište, že problematika je komplexní a my k ní vypracováváme expertní analýzu, kterou předložíme tisku, jakmile se s ní předsednictvo seznámí a zaujme k ní stanovisko!”)
Na chvíli přestanu být lacině kousavý, jo? Ozval se pan Jiří Kozák, programový manažer ODS, a chvíli jsme si psali. Z diskuse s ním jsem měl dojem, že není úplně marný, jen že to má těžký. Třeba ta média, ta vůbec nepíšou o tom, co ODS dělá!
Tak, a jsme u podstaty věci. Kdo z vás jste zachytil něco z toho, o čem pan Kozák píše? Ruce nahoru… áááá, ano, děkuju, zas je oba dejte dolů, ať se vám neodkrví! A můžou za to média, která nechtějí pomoct opozici porazit Babiše.
Helejte, já budu chvíli média obhajovat. Nemám nic proti médiím, ostatně mám mezi médii spoustu známých, ale… Ne, vážně: Spousta médií lační, aby mohla psát o tom, jak opozice dělá konstruktivní věci a vláda to voře. Nekecám!
Jenže média v roce 2020 nejsou stejná jako média v roce 1992, natož někdy v šedesátých či třicátých letech! Ne že by to novináři nechtěli, ale svět se změnil… trošku…
Pokud, milí politici, očekáváte, že média zaujmete stejným způsobem jako v roce 1934, totiž že učiníte dlouhé prohlášení a otiskne vám ho Národní politika, tak pardon. A není to problém médií. Problém je, že dlouhé prohlášení v roce 2020 nikdo číst nebude!
Hele, fakt. Editor to prohlédne, korektor opraví, sazeč zalomí, rotačka to vytiskne a papír to unese, v tom problém není. Problém je, že to nebude nikdo číst!
Jestli chcete začít nadávat na povrchní dobu a špatné voliče, tak byste se měli přestěhovat i se sekretariátem třeba o těch sto let zpátky, ne? Ze základní trojice doba, lidi, politik se ty první dvě nezmění. Musíte to jako politik respektovat, pokud chcete být relevantní politik a ne salónní kňoural. Protože salónní kňouralové žijí ve světě ušlechtilých lidí, kteří pracují pro blaho obce… Je to krásné, ušlechtilé, správné — ale nerealistické a v přepočtu na procenta ve volbách žalostně málo…
Problém dnešních médií je, že fungují trochu jak španělská hospoda: dají vám jen to, co si tam sami přinesete! Ti bystřejší už pochopili i druhé pravidlo: média jste vy! Říkám to, protože jsem sám byl u začátků téhle změny, v době, kdy najednou mohl kdokoli cokoli napsat, a záleželo jen na jeho šikovnosti, kolik lidí si to přečetlo…
Základní funkce médií je, že informují o tom, co je důležité. V ideálním světě by se každé odpoledne zastavil čas a redakce by prolezly blízké i vzdálené okolí, sesbíraly všechny novinky, pečlivě, velmi pečlivě by vše vyhodnotily, seřadily podle důležitosti, a nakonec by zprávy 1 až 50 vydaly. Jenže ideální svět není, informací je mnohem víc, jejich zpracování chce stále větší výkon a víc práce, a tak musíte jít štěstíčku naproti a trochu se naučit své úspěchy prodat!
Už je to ohraná písnička a kolovrátek, ale prodávat vždycky musíte tak, aby ostatní chtěli koupit! A platí to i pro politické ideje.
Čímž se vracím k panu Kozákovi. Fakt nic osobního, ale hodí se mi to k demonstraci problému:
Cítíte to tam? Ten trpný rod, to je úplně krystalická esence neatraktivity sdělení. Bylo to zmiňováno a hovořilo se o tom s podnikateli v regionech. Podobně před lety psal nějakej Vogl z Plzně: “Toto bylo mou osobou opakovaně komunikováno…”
Chvíli jsem si říkal, že to není beznadějné, že třeba jen nevědí, tápou. Že se snaží, jen jim to nejde, protože nemají toho Prchala… Jenže problém bude asi jinde:
Nejlepší politika je taková, o které občané ani neví! To je sice pravda, ale na to, abyste takovou politiku mohli dělat, vás musí občané zvolit. A zvolí vás, když o vás a o vaší politice nebudou vědět? Když jim ji nenacpete do obličeje?
Ale už mě nezlobte! Víte, proč to nejde v těch médiích? Protože jestli to je tohle, tohle a tohle, tak je to kurevsky nudný! Pardon my French! Proto to nejde v médiích! Neumíte to říct tak, aby to nebylo nudný! A nebýt nudný neznamená, že si musíte navléct rolničky a zapalovat pšouky, herdek už!
Udělejte k tomu komiks, leporelo, poproste pana Jaze, ať udělá Opráski, nebo to prostě jen řekněte poutavě, cokoli, jen neseďte v té mramoroserné póze se zdviženými malíčky a uraženým “média chtějí show, no fuj”! Je to stejná disciplína jako místo vysokoškolských skript napsat popularizační knížku — nebo je snad Grygar míň vědec, když na obrazovce mluvil o černých dírách prostou řečí?
Anebo víte co? Nechte si poradit od svých manželek, přítelkyň a kamarádek. (Nebo ještě líp: Pusťte je k tomu!) Snad každá žena ví, jak zdůraznit to, co je na ní zajímavé a přitažlivé. Zeptejte se jich, jestli si taky řekly, že makeup, vhodné oblečení a pár postupů, jak zaujmout, jsou laciné triky zmalovaných štětek, které ONY používat nebudou, neboť jsou pod jejich úroveň…
— Poslouchaj, Kohn, ta jejich Sára… ona ne že není žádná krasavice, vždyť ona je vysloveně škaredá!
— Taussig, vědí… Sára není jako jiné ženy… Ona je krásná uvnitř!
— Tak vědí co, Kohn? Obrátěj ji naruby!
Možná by některým pravicovým stranám (protože nejde jen o ODS, takové trio TOP-STAN-KDU je na tom naprosto stejně) taky pomohlo obrátit naruby: tím skvělým programem navenek a nudnýma politikama dovnitř!
