Pět let, přátelé. Pět let to trvalo. Což je v porovnání třeba s Pánem prstenů docela brnkačka. Na druhou stranu: já nemusel vymýšlet šest jazyků a troje písmo, za mne je vymysleli už jiní…

Ne, vážně. Před pěti lety (a pár měsíci)jsem se rozhodl, že vás naučím mluvit elektronicky. Původně jsem uvažoval nad tím, že celou akci pojedu čistě na svoje triko, jako crowdfunding. Celé jsem to spočítal, a bylo to nehorázně drahé. Dokonce i v HitHitu vyvalili oči, že to je fakt velký rozpočet. No, i přesto jsem do toho chtěl jít…

… a pak jsem si uvědomil jednu věc. Totiž že jsem zapomněl započítat nejen daně, ale i nějaký svůj příjem. Takže by to celé byla volnočasová aktivita, nehonorovaná, leč zaplacená a tedy závazná, a ještě bych zacvakal daně ze svého. :)

Po přepočtu to bylo už naprosté scifi. Takže nic. Odloženo do šuplíku “nereálný sen”.

Photo by Randy Tarampi on Unsplash

Pak jsem měl takový blbý rok. V lednu jsem se někde nakazil či co, klempíroval jsem asi pět neděl, chvíli dobré, chvíli špatné, mezitím jsem byl strašlivě unavený a cítil jsem, že potřebuju vypnout a odpočinout si.

Jenže vypnout a v klidu doma odpočívat, to není jen tak, za to vám nikdo nic nedá…

Naštěstí se mi spojilo několik věcí: zaprvé nabídka od Edice CZ.NIC, že by rádi něco vydali. Pak ten můj výše popsaný sen. Zbývala už jen drobnost: kdo mi zaplatí, že budu čtvrt roku sedět doma, odpočívat a psát?

(To jsem ještě odhadoval, že to za čtvrt roku bude napsané celé… Naivní!)

Naštěstí jsem našel pomocnou ruku. Byla, jako vždycky, na konci mé paže. A bylo mi jasné, že musím jít do vlastních prostředků. Protože honorář přijde až pak, zatímco já potřeboval vypnout co nejdřív.

Photo by Viacheslav Bublyk on Unsplash

Tak jsem zkusil Zonky. Půjčili Magdě na autobus, půjčí i mně na knížku, no ne? Sepsal jsem svou představu a publikoval jsem ji. Shodou okolností to bylo na moje narozeniny, nějak kolem jedenácté dopoledne. Když jsem šel večer spát, cinkla mi zpráva, že je zainvestováno…

A tak vznikla první kniha, Hradla, volty, jednočipy. Už když jsem jí psal, tak mi docházelo, že budu muset něco oželet, že se to tam prostě nevejde, nehodí, jinak to nakyne…

Bylo jasné, že napíšu druhý díl. Původně jsem si říkal, že to klidně dám jako e-book, ale když pak Edice CZ.NIC souhlasila s tím, že by dala další knihu, plácli jsme si. Do druhého dílu jsem dal svoje oblíbené téma, totiž mikroprocesory a stavbu vlastních počítačů. Ano, to byl ten můj dětský sen, postavit si vlastní počítač, osmibit… S portama a kilobajtama paměti…

Loni vyšly Porty, bajty, osmibity. Ale už když jsem je psal, bylo jasné, že ještě velká část bude muset být v nějakých Dodatcích, v nějaké e-knize… Hlavně teda všechno o FPGA a o dalších procesorech.

Photo by Jonas Svidras on Unsplash

Dokonce jsem tu elektronickou knihu začal psát a na Patreonu jsem nechal lidi, ať na její psaní přispějí.

Děkuju všem, kdo přispěli a přispívají! Fakt díky!

Ne, nejde ani o ty peníze. Hlavní důvod je jinde: vidíte, že to, co děláte, opravdu někoho zajímá…

No a letos se najednou ozvali znovu z Edice. Že jim vypadl nějaký rukopis, tak jestli bych něco neměl připravené, že to potřebují brzy. Byl začátek května, tak jsem frajersky kývnul, že to na konci června odevzdám. Však byl koronavirus, v práci se zkracovaly úvazky, tak se to hodilo…

Nakonec za těch šest, sedm týdnů vzniklo asi 50 % textu. Něco napsaného jsem vyhodil, něco jsem musel dopsat, a dokonce jsem si to sledoval:

Jak říkal Miloš Čermák: “Ty jseš hrozně línej, ale máš jediný štěstí, že když je potřeba, tak jsi rychlej…” :)

Na konci října vyšla třetí kniha. Je věnovaná jazyku VHDL a programování hradlových polí (FPGA). Jmenuje se Data, čipy, procesory.

Dva týdny nato jsem splatil půjčku na Zonky.

Pět let od nápadu a třiapůl roku od usednutí ke klávesnici tak vznikla kompletní “šedá trilogie” o mikroelektronice. Od úplných základů, jako co je volt a jak funguje tranzistor, přes pokusy s Arduinem a experimenty se starými mikroprocesory (které jsou dnes zoufale nevýkonné, ale zato se na nich skvěle vysvětlují základní principy) až po ty nejmodernější obvody, které posouvají možnosti elektroniky daleko za možnosti dnešních procesorů, a přitom už vám nikdo a nic nebrání v tom, abyste si je za přijatelnou cenu sami vyzkoušeli.

Děkuju všem, kdo mě při psaní podporovali a dodávali mi tak víru, že to má smysl. Díky. Bez vás bych se na to dávno vykašlal a chodil psát po internetech, že to je nesmysl a nic nemá cenu… ;)

PS: Čtvrtý díl zatím, zatím neplánuju, ale pokud bude, tak bych jím rád vzdal hold knize “Od krystalky k modelům s tranzistory”… Jo, nějaký model, nějaké rádio, nějaké analogové věci…

Asi stopadesátý zápisník…

Asi stopadesátý zápisník…