Kdo ovládá slova, ovládá mysl…
Mohl by to býval říct Stalin, a co já vím? Třeba to řekl. Měl by pravdu. Obě levé totality, jak komunistická, tak národně socialistická, použily tenhle trik s jazykem docela úspěšně.
Však víte. Naši byli “rozvědčíci”, jejich “špióni”.
Oni “sestřelovali letadla”, my jsme je zastavovali v letu.
Oni měli pakt (Severoatlantský), my smlouvu (Varšavskou).
Když to opakujete dostatečně dlouho, začne otočený slovník zpětně ovlivňovat smýšlení. Lidská mysl totiž nemá ráda rozpory, a tak jí hodně pomůže, když názor na nějakou věc není v rozporu s emočním nábojem jejího označení.
Jo a abych nezapomněl — dle nejlepších bolševických zvyklostí zároveň z téhož obviňovali protivníky.
Fakt je to takhle jednoduché. Když něčemu budete důsledně říkat třeba “nevýhra”, bude to pro vás přijatelnější, než když tomu budete říkat “průser”.
Velké dobro je, že to funguje i obráceně. Můžete nejen z neutrální věci udělat emočně zabarvenou věc, ale dokážete i opak, totiž stáhnout extrém do neutrálna. Ale trvá to. U národních socialistů to zabralo jednu prohranou válku a desetiletí denacifikace, u komunistů se to zčásti nepodařilo vůbec. Taky působili delší dobu a nebyli poraženi, jen transformováni.
O totéž se snaží ta tolik vysmívaná politická korektnost, která je v základu (zase!) poměrně rozumná a říká, že by se věcem neměly zbytečně přisuzovat emoční náboje. Opačná strana mince je, že taková označení někdy zní, jak když lačný sere, a někdy jsou tak křečovité, že vzbuzují oprávněný posměch.
Jenže ono je těžké být neutrální, zejména když máte k věcem vlastní postoj. To vám pak připadá, že neutrální označení kamufluje podstatu věci, a máte dojem, že si to trochu expresivity zaslouží.
Třeba tady soudruzi (toto není neutrální označení, je to nálepka, kterou si vyhrazuju místo neutrálního označení “příznivci” v případech, kdy na základě vlastních zkušeností usuzuju, že prosazovaný zájem směřuje k levicovému extremismu) z Rebelie proti vyhynutí (všimněte si, že slovo “rebelie” není neutrální) pustili do éteru rukojeť k prosazení vlastního zájmu přes posun slov…
Politicky nekorektní to je, Klausové oba jistě tleskají… Přemýšlel jsem, jestli to není nějaká parodie nebo nadsázka — no, na stránce, která šíří videa jako “kapitalismus je rakovina”, to rozhodně není radikální příspěvek.
Ale to je jistě jen tím, že jsem proti tomuto hnutí pln předsudků. Měl bych se za ně stydět, měl bych možná víc naslouchat, co říkají… Není to tak?
A tak jsem sedl a naslouchal.
Revoluce, nový řád, spravedlivý k přírodě, trest pro lidstvo, svrhnout kapitalismus… A jako bonbónek samozřejmě nazývání věcí pravými jmény.
Víte, já mám současné zřízení rád. Jsem přesvědčen o tom, že takovou míru svobody lidstvo v žádném jiném existujícím společenském zřízení nezažilo. Jistě, není bez chyb a problémů a není stoprocentní, ale i kdyby bylo sedmdesátiprocentní, je to furt lepší, než ostatní, které jsme si vyzkoušeli (coby lidstvo).
Proti zelené, ekologicky šetrné a ekonomicky úsporné politice nelze nic namítat. Jen mi bliká alarm pokaždé, kdy někdo cokoli zideologizuje a zradikalizuje.
Chytří lidé říkají, že to je extrémní křídlo, radikální odnož… Přece taky nesoudíme muslimy podle ISIS, že? Přece taky nesoudíme levici podle komunistů.
To určitě ne. Ale považuju za povinnost člověka, který ctí svobodu, aby proti extrému pozvedl hlas. Ať je to ISIS, komunisti, náckové — nebo ekoextremisti. A platí to i pro změnu slovníku.
Trochu mě jen mrzí, že spousta lidí, kteří se první ozvou proti emočnímu posouvání významů slov, ti, kteří (správně) bojují za neutrální slovník v médiích a podobně, k tomuto únosu slov mlčí.
