Chtěl jsem, aby nadpis vypadal jako správný motivačně-příručkový citát. Protože chci psát o tom, že vaše dřina bývá dost často nejen škodlivá, ale dokonce zbytečná!

Fakt. Že perfekcionismus zabíjí, to se ví dávno. Že z něj máte úzkosti a deprese, že to ničí vaši produktivitu, to se ví taky. Ale mám pro vás ještě jednu horší zprávu: Zatímco si, coby perfekcionista a maximalista, myslíte, jak hrozně moc dřete, tak ve skutečnosti děláte úplně zbytečnou práci!

Neděláte práci, kterou by někdo jiný zvládl rychleji. Ani neděláte práci, kterou by někdo jiný lajdácky odbyl. Ne. Děláte práci, kterou by nikdo jiný nedělal, a nic by se nestalo!

Vizualizujte si to.

Photo by Alexander Krivitskiy on Unsplash

Tak se tady uklidníme, popadneme dech a zastavíme rozvibrované čakry, jo? Půjdeme na to opatrněji… V první řadě si řekneme, že mezi perfektním a špatným, mezi vším a ničím, je strašně obrovský prostor, kde jsou všechny ty pojmy jako good enough nebo minimum viable… Já vím, že to vám, perfekcionistům a maximalistům, zní jako hereze. Že vy uznáváte jen 100 %, a všechno ostatní je 0. Nedokážete říct, že vám 90 % stačí. Ani 99 % vám nestačí.

Vy znáte Paretovo pravidlo, víte, že osmdesát procent práce uděláte za dvacet procent času, víte, že těch zbývajících 20 % práce sežere 80 % prostředků, ale máte dojem, že pro vás neplatí. Protože vy musíte mít vždy sto.

Vám nestačí, že jste na 80 %, vy vynaložíte další dvojnásobek energie proto, abyste se dostali na 90 %, a pak ještě dvojnásobek, aby to bylo 95 %, a pak ještě dvojnásobek na 97 %, a pokud vás někdo neutne, dokážete honit svoji iluzi 100 % jak Achilles želvu.

V mnoha motivačních příručkách jsem viděl recepty, jak s tím bojovat. Nějaká paní dokonce psala, jak jí perfekcionismus zabíjel její spisovatelské mojo. Na tom vidíte hned dvě věci, totiž zaprvé: že to je fakt problém, který pálí kdekoho, a zadruhé: že je dobré neplést si populární slova, třeba mojo a jóni.

Photo by Filbert Mangundap on Unsplash

Nakonec jsem, vzhledem k dlouhé historii svého boje za uznání good enough přístupu a na základě zkušeností z vlastních selhání téhož typu, usoudil, že jsem dostatečně povolán, abych formuloval heslo, které vám pomůže překonat propast nekonečných porad, meetingů a odsouvaných dokončování.

Jste připraveni? OK, pojďme na to:

MIND YOUR BUSINESS!

Variantně si můžete doplnit za your ještě “f***ng”…

Tahle fráze se používá jako odpálkování a český ekvivalent je “starej se o svý!” Slyšíte ji, když někomu rýpete do toho, co dělá, jak to dělá a co by měl dělat jiného. Ale můžete si ji otočit sami na sebe a starat se o svůj byznys.

ý*¨úxúePhoto by Matthew Angus on Unsplashtě7k

A stejně jako Moše pálí svou energii a čas zbůhdarma na něco, co mu nepřináší zisk a neprospívá jeho obchodu, tak i spousta lidí pálí síly na věcech, co nemají efekt.

Ještě se to dá pochopit ve chvíli, kdy si v nadšení z tvoření neuvědomíte, že překračujete hranici, kdy množství nákladů, vynaložených na to, aby si vaše zboží koupilo o deset procent víc zákazníků, bude vyšší než příjmy z těchto deseti procent. Nevšimnout si té hranice a zastavit za ní, to není hřích. Hřích je vědět, že můžete mít 500 zákazníků, mít jich 450 a vědomě vynaložit polovinu příjmu na to, abyste získali dalších 30…

A jestli je něco ještě větší byznysový hřích, tak je to hřích ztráty soustředění kvůli maximalismu. Místo toho, abyste prodávali, co máte, řešíte prkotiny, které nebudou mít žádný vliv na podstatné věci: produkt, prodej, servis.

Modelový příklad — je samozřejmě smyšlený, takže pokud se v něm poznáte, je to náhoda:

Začínáte s nějakým produktem. Budete dělat, řekněme, program pro domácí účetnictví. Nevíte, kolik přesně lidí o takový produkt bude mít zájem ani kolik za něj budou ochotni zaplatit, ale doufáte, že zájem bude a ochota taky, tak jdete do toho.

Jenže místo toho, abyste udělali rychle základ, totiž aplikaci, kam nafotíte účtenku, uloží se vám s datem a poznámkou do paměti a na konci měsíce se všechny ukážou, aby si je člověk mohl sečíst, tak sejdete z cesty byznysu na cestu overengineeringu. Česky by se dalo říct na cestu převymýšlení.

Kdybyste zůstali u základu a pustili ho mezi lidi, tak zjistíte, kolik lidí něco takového fakt ocení, kdo je vám za to ochoten padesátku měsíčně dát, kolik tak lidi můžou mít měsíčně účtenek, a víte, co by se jim líbilo nejvíc. A pak to pro ně můžete udělat a organicky růst.

Ale vy ne. Vy jste podlehli mámivému pozlátku perfektního produktu na první výstřel. Takže uděláte průzkum trhu, ze kterého vám vyjde balík požadavků, o kterých vám focus group řekla, že kdyby takovou aplikaci používali, tak by určitě toto chtěli. Pak to dáte jako zadání pro vývojáře, co to začnou tvořit, a pokud jsou ze stejného ranku, tak vězte, že dojdou do bodu, kdy to bude z 80 procent napsané, ale oni se rozhodnou, že je to potřeba přepsat, protože se objevila nová technologie, která je na to mnohem lepší, a navíc to, jak to napsali teď, bude mít problémy, když to bude mít víc než sto tisíc uživatelů.

Taky si, jak jinak, najmete odborníky na UX. A samozřejmě si nenajmete takové, kteří vyznávají nějaký simplicistní přístup a průzkum bojem, to vy ne; najmete si perfekcionisty, kteří navrhnou úplně vymazlenou ňuňu aplikaci. Za rok. Možná. Spíš ji po půl roce otestují na fokusce a rozhodnou se, že celý návrh předělají, protože lidi nepochopili, jak je to s těma účtenkama, a jemně vám doporučí, že je potřeba soustředit se na možnost třídit výdaje do kategorií.

Logo bude grafik tvořit tři měsíce. O barevném schématu se bude mluvit každý týden na poradě libovolně dlouhou dobu…

Takže vesele pálíte prachy, máte rozpracovanou perfektní aplikaci, kterou, jak doufáte, budou používat miliony lidí, jen jaksi nemáte furt nic hotového. Vývojáři mezitím přepisují a optimalizují jádro databázového systému, marketing vám tvrdí, že musíte najmout tým, co implementuje OCR a umělou inteligenci, která přečte a rozluští nafocené účtenky, vývojáři vás posílají do bank, abyste dohodli automatické párování účtenek s bankovnictvím, a podle DevOps potřebujete dva další servery v cloudu.

Možná by to mělo umět i číst a platit složenky. A pak taky tři lidi ve fokusce říkali, že by bylo fajn mít v tom nákupní seznam. Navíc jste nedořešili pricing — bude to podle počtu nafocených účtenek? A co byznysové předplatné? Mimochodem — jak v tom budou řešit účetnictví živnostníci a malé firmy?

Rok uplynul. Aplikaci ještě nikdo neviděl, ale vývojáři prý už implementují Elasticsearch, aby šlo v účtenkách vyhledávat. I průzkum v cílové skupině proběhl a vyšlo vám, že se všichni na vaše univerzální účetnictví těší. Mimochodem, mělo by být i podvojné a integrovat EET…

Víte, kde je problém? Samozřejmě: ve vás. Nezabránili jste tomu, nechali jste se unést maximalismem, ztratili jste fokus a hlavně jste se přestali starat o svůj byznys. Váš byznys je aplikace pro domácí účetnictví, ne komplexní řešení pro správu financí

Photo by Romain Vignes on Unsplash

Ocituju Jakuba Vránu, známého českého vývojáře, který zblízka poznal americké internetové giganty a s odstupem dokáže hovořit o rozdílu v mindsetu. V rozhovoru pro Lupu se vyznal z toho, jak pochopil americký přístup a “tah na branku”, i když s ním vnitřně nesouhlasí.

Je to radost číst od člověka Jakubova typu. Znám jeho pečlivost při programování. Jeho až brusičský přístup ke kódu. Vím, že to považuje za důležité a esenciální, a o to víc si cením výše citované introspekce.

Ještě jednou si to zopakujme:

Mně přijde, že (…) hrozně řešíme blbosti, na kterých až tolik nezáleží.

A taky chytáte všechny zajíce z celého pole najednou!

Photo by Vincent van Zalinge on Unsplash

Asi stopadesátý zápisník…

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store