Nebejt nudnej
Tak jsem prej vytvořil článkama dojem, že ANO vyhrálo volby jen díky marketingu.
Což je kolosální pitomost, nic takového jsem nepsal, ale uznávám, že dojem, dojem mohl být. To je totiž problém dojmů, že nemusí ani trochu souviset s tím, co se reálně odehrává — a tím se vracíme k tomu, co tu už nějaký čas píšu, totiž že veřejný dojem je jiný a je to to, co si lidé pamatují. Ne to, co se skutečně stalo, ale to, jaký dojem z toho měli!
Well done. V tom případě pojďme přiložit polínko pod skomírající plamínky energie stranických sekretariátů a ten dojem posilněme: Ne že by Babiš vyhrál volby díky PR, to vy jste volby prohráli, protože jste neměli žádné PR!
Měli jste programy, měli jste komplexní strategie, Babiš měl encyklopedii svých hypnagogických halucinací a program s třemi slovy (“slíbím komukoli cokoli”). A vyhrál. Protože lidem opakoval jednu jedinou věc do zblbnutí: “Já jsem změna k lepšímu”.
A teď si představte, že byste vy — ano, vy, tradiční pravicoví politici — přestali fňukat, jak je Babiš bezobsažný a populistický a nasadili stejný kalibr. Byli byste všude vidět (což se mnohým z vás podařilo) a říkali byste něco zajímavého.
Ale to vy né. Vy nejste Babiš! Když Babiš říká líbivé fráze, tak vy musíte říkat nudná fakta.
Nevím, kde se, kurva už ale, bere v lidech přesvědčení, že vážné, důvěryhodné a komplikované je v totální opozici k zábavnému, čtivému, atraktivnímu?! Vždyť je to pitomost jak vrata, ostatně jako všechny podobné uměle binární situace.
Copak žena může být buď chytrá, nebo hezká? Fakt? To vás snad nenapadne říct ani ve snu, protože to je pitomost. Nebo chlap: fakt je buď přejemnělý, nebo smradlavý?
Fakt musí být knížka buď nudná, nebo povrchní?
Noviny jen bulvární, nebo nudné? Nic mezi tím?
Opravdu si myslíte, že mezi bezchybným a špatným není nic? Že věci, které mají drobnou chybu, které jsou skvělé jen na 90 %, nemají právo na existenci? Nebo že není nic jako 90 %, je jen 100 % a 0?
Celé betlémy odborníků…
… vážně! Celé betlémy odborníků mi chodily na Zdroják k článkům psát komentáře, kde mi vysvětlovali (“nechápeš to…!”), že odborné musí být naprosto exaktně odborné, neutrálním slohem, autor skrytý za autorský plurál, že zjednodušení je nepřípustné a nadsázka, parodie nebo snad nedej bože vtip, to vše je od ďábla neexaktnosti! A co není exaktní, to je špatné, protože jenom stoprocentně přesné je správné…
Největší komedie pak nastává, když je zastánce téhle myšlenky donucen vystoupit na odborné konferenci. Přečte si příručku Jak přednášet na konferenci, tam se dočte, že má začít vtipem, kterému se ale nesmí říkat vtip, nýbrž icebreaker, čti [ajsbrejkr], a tak si do prezentace zařadí hned jako slajd číslo dvě něco, o čem si myslí, že to je “vtip”. Bývá to na úrovni Sběrny vtipů z Ohníčku, a reakce je odpovídající — pár osamocených “haha” z auditoria přesně naznačuje, kde sedí stejně nevtipní zoufalci. Zbytek se samozřejmě dál tváří jako reklama na duodenální vředy. Mluvčí si s úlevou odškrtne první položku, “Začít vtipem — splněno” a jede se konečně bezpečná nuda.
Tak to prostě je! Věda, politika a další věci (můžu vyprávět z vlastní zkušenosti o elektronice, ale určitě je to ve spoustě oborů) jsou totiž hrozně vážné, odborné a důležité. Když o nich odborníci promlouvají, necukne jim v tváři ani sval, aby si někdo nemyslel, že snad tak důležitou a zásadní problematiku zlehčují, znevažují, nebo se jí snad vysmívají! Na to teda fakt bacha!
Další takové anonymo mě přišlo poučit, že těm opravdu chytrým lidem leze píár a (sebe)propagace krkem, protože oni to nepotřebují a pohrdají tím.
Tak jo, tak jo, dobře, vezměme si třeba takovýho Einsteina. Nebo toho — Hawkinga. Byli chytří? Bezesporu. Byli opravdu chytří? Tak to se vsaď, kámo! Byli to esa svých generací, posunuli hranice lidského poznání, a taky dělali takovou věc, víte? Psali knížky! Ne, nemyslím odborná pojednání do Nature; psali popularizační knížky, kde vysvětlovali fyziku, kosmologii a ostatní zatraceně složité obory prostým lidem!
Odpustili si složitý matematický aparát, odpustili si všechny přezíravé tiky, sedli a napsali… Četl jsem odvození rovnice E=mc² přímo od Einsteina. Bylo to asi na pět stránek středoškolské fyziky a bylo to úplně dokonalé, jednoduché, jasné a na konci jste si řekli AHA!
Hawking je totéž v bledě modrém. Nebo Grygar. O profesoru Pelnářovi (tuším, že to byl on) jeden z jeho kolegů napsal: “Věřím, že by dokázal vysvětlit debilovi integrály!” A nejsou jediní…
Máte snad pocit, že by někdo z nich vofrňoval nad vtipem, nadsázkou, že by opovrhoval zjednodušením, nebo že se vždycky tvářili smrtelně vážně?
Tak. A teď prosím pojďte znovu a znovu mi to řekněte: Opravdu chytří lidé přeci nepotřebují žádné PR, žádnou popularizaci…
Nebo: Opravdu dobrý politický program nepotřebuje žádné PR.
A taky že PR se rovná focení lídra ve zmijovce u pisoáru…
Pojďte, nebojte se! Pojďte mi to znovu zopakovat, že vy ze sebe odmítáte dělat kašpary, takže vám nezbývá nic jiného než sedět v koutě. Že je jen jeden druh PR, anebo žádné PR. Že buď jste kašpar, nebo důstojný nudař. Jen to po tisícáté napište, klidně; pravda to nebude ani po tisící prvé, bude to furt nesmyslně binární píčovina!
Jestli s tím chcete něco udělat, tak vstaňte, hned teď, a vylepte si nad postel, do zasedačky a nad předsednické křeslo prosté heslo:
Mezi vznešenou nudou a cirkusovým podbízením je pro mě dost široký prostor!
Ona je sice pravda, že komu není shůry vtipu dáno, v apatyce humoru nekoupí, ale to vám nedává ani právo, ani omluvu pro to, že rezignujete na jakoukoli snahu vystupovat trošku poutavě.
Víte, nemusíte být nadaní ani vtipem, ani nadhledem, ani schopností sebeironie, to vám všichni odpustí, když se budete trochu snažit. Ale když budete sedět jak nafučení kreténi a trousit pohrdavé Já jim tu házím perly, když si to nepřečtou, je to jejich vina, já se k nim snižovat nebudu, tak vám nikdo nic nebude muset odpouštět.
Nebudete totiž nikomu stát za pozornost!
