Pan Doslova
Vážený pane, četl jsem Váš článek, ve kterém jste napsal, že jste, cituji: ‘běžel na WC rychlostí zvuku’. Dovoluju si Vás touto cestou upozornit, že to je nesmysl. Při teplotě 20 °C je rychlost zvuku v suchém vzduchu 343 m/s, tj. 1235 km/h, a já si dovoluju vyjádřit pochybnost o tom, že jste touto rychlostí běžel. Oficiálně změřená maximální rychlost běžce při sprintu je 44,72 km/h, tedy skoro 28x nižší! Možná Vám to není známo, ale lidské tělo není ani aerodynamicky uzpůsobené k překonání rychlosti zvuku!
Jak je možné, že takovou očividnou chybu někdo neopravil a vyšla veřejně na počítačové síti internet? Nevím, zda jde o důsledek Vaší trestuhodné nevědomosti, nebo o úmyslnou snahu klamat čtenáře, což by byl další smutný a politováníhodný důkaz úpadku novinářského řemesla. Doufám, že se za takovou elementární neznalost v nejbližším vydání omluvíte a do budoucna se podobných vyjádření zdržíte.
S pozdravem ing. DYMÁK Václav, Blučina
Začalo to, to si přesně pamatuju, když jsem napsal na blog zápisek, který se tvářil jako seriózní varování před počítačovým nebezpečím. Abych byl přesný: šlo o varování před trojanem, který se měl vyskytovat v souborech typu jedna-ruka-netleska-xvid.avi a samotari-2000-camrip.avi. Jsou to filmy, kde hrál Ivan Trojan, takže takový jako že slovní fórek, rozumíme si? Jasně, žádná řachanda, ale na decentní he-he-he to stačilo.
A taky decentní he-he-he nastalo, až do chvíle, kdy se objevil nějaký šulda a začal mi vysvětlovat, že se mýlím, že v souboru AVI nemůže být ukrytý trojský kůň, takže ten článek je nesmysl a měl bych ho smazat, protože neznalé zmate a znalí, psal pán, se mi leda tak vysmějí.
Myslel jsem si, že chce povýšit můj fórek na druhou, tak jsem tu hru hrál s ním, ale šeredně jsem se spletl. Nechtěl nic povyšovat. Chtěl mi sdělit přesně to, co napsal: že píšu nepravdy, protože vůbec nerozumím tomu, o čem píšu, a tak mě přišel poučit, aby se to už neopakovalo. A fakt, začal mi vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi spustitelným souborem a daty atd. (Navíc tomu tak úplně nerozuměl sám, ale to už je jen detail.) Nakonec se rozčílil, nazval mě hloupým ignorantem, který podporuje nevzdělanost a klamání čtenářů, a nebýt dobře mířeného banu, stál by tam dodneška a vysvětloval kolemjdoucím, že to tak vůbec není a autor je kretén, co tomu nerozumí.
Mám pro takové lidi souhrnné označení, ale nebudu ho sem psát — oni se v tom poznají, a protože jsou nudní pedantští suchaři bez špetky smyslu pro humor, tak pak otravují a nadávají mi, že jsem k nim neuctivý a že tím ukazuju svůj komplex z jejich — no nic… Budu jim říkat třeba Doslovové.
Tohle jste stoprocentně četli a myslím si, že to je vymyšlené, ale po pravdě uznávám, že je to vymyšlené velmi přesně: Parta doslovů jak z encyklopedie nastoupila po revoluci do kurzu angličtiny, a na začátku druhé hodiny se přihlásili, že mají asi vadný slovník, protože v něm je k jednomu anglickému slovu napsáno hned několik různých českých ekvivalentů, a některé z nich jsou dokonce úplně protichůdné…
Dost dlouho jsem se pohyboval mezi programátory a jinými ajťáky, a tam se takoví Doslovové vyskytovali poměrně často. Neměli mě rádi, a já jim to, po pravdě, nijak neulehčoval. Nadsázka, slovní hříčka, přirovnání, analogie, metafora, to jsou moji průvodci každodenním životem, a je přesně tyhle věci dráždí. Nejsou totiž přesné a jednoznačné.
To takhle máte úplně prostý ajťácký fór, třeba ten, jak je firemní maškarní večírek a konferenciér povídá: “Vidíme pana finančního ředitele v masce koně, vedoucí účetní v masce žirafy, a támhle v koutě stojí náš správce sítě v masce 255.255.255.0” Mezi ajťáky to vzbudí aspoň povytažení koutků, ale vy najednou vidíte, že jeden z nich má v očích zmatek, údiv a nepochopení: “Ale to je… síťová maska, to není maska na karneval! Jak by tam mohl mít někdo na sobě takovou masku?! To nedává smysl!” Pak chodí, ptá se, co je na tom vtipného, dožaduje se vysvětlení, pak začne být lehce agresivní, že nechápete nesmyslnost té situace…
Není vám jich líto, k tomu není důvod. Sice nemají smysl pro humor ani pro nadsázku, ale jim nic nechybí, jsou spokojení. Uniká jim třeba to, čemu se ostatní smějí, ale už si zvykli, že ostatní se smějí nepřesným nesmyslům.
Když jsem z IT odešel do médií, výrazně jsem si polepšil. Novináři jsou totiž většinou cynické obludy a mají smysl pro humor i cit pro jazykové nuance. Bohužel Doslovů jsem se nezbavil: píšou mi!
Většinou proto, aby mě upozornili na to, že jsem se dopustil nadsázky (=nepřesnost!), metafory (=nepřesnost!) nebo vtipu (=chyba!) Rozčiluje je to, protože, rozumíte, oni očekávají přesné informace, na které mají nárok!
To, že někdo veřejně šíří nepřesné informace, považují za chybu v systému. Něco takového by se v seriózním médiu stávat nemělo!
Doslovové jsou nejšťastnější, když dostávají naprosto přesné, emočně nezabarvené, oznamovacími větami podané informace a logické závěry. Cokoli jiného považují za lehké, za infotainment, za bulvár… Ti nejsou z Cecila nadšení, nenene, oni vyžadují přesné informace bez zlehčování.
A tady by mohla být tečka, protože tak to je, takoví lidé jsou, mají to jinak, než to mám já, oni chtějí něco jiného, já taky, ou kej, žijeme a necháme žít.
Helejte, já nečtu jejich nudné suché eseje a nepíšu jim, že se to, kurva, nedá číst ani prdelí, natož vočima, a že ten, kdo to napsal, je skrznaskrz tuhej jak předvčerejší veka a bojím se, že když se ohne, tak se mu zlomí kšandy. Oni na oplátku nečtou to, co píšu já, a nepíšou mi, že to nepochopili a že záměrně uvádím čtenáře v omyl, protože — moment… Vlastně ne, oni mi to píšou!
Většinou neodpovídám.
Vysvětlovat člověku, který nepozná vtip od šuplery a glosu od daňového sazebníku, proč je v článku napsáno, že jsem utíkal rychlostí zvuku, když mi rovnou doložil, že to není možné, je prostě marné. Marné, beznadějné, trochu smutné a taky trochu zoufalé. “Ale vždyť to není možné, sám to víte, tak proč to tam píšete?!”
Věřte mi, párkrát jsem to zkoušel. Když jim odpovíte, že šlo o humor, tak se klidně vsaďte, že vám přistane další mail, kde se dozvíte, že dotyčný humoru rozumí, ale toto, toto NENÍ humor, to je CHYBNÁ INFORMACE, a to je rozdíl!
Ne, fakt, je to ztráta času… A pokud je takový Doslova neodbytný, skončí na blocklistu, což většinou komentuje nějak tak, že jsem arogantní a na věcnou kritiku reaguju banem…
Víte, já bych na takovou kritiku velmi rád reagoval jinak než blokací. Třeba slovy “děkuju za názor, tady máte klíčenku a račte se odebrat do prdele!”
Ale pan Doslova nikdy neodejde, naopak mi začne vysvětlovat, že do prdele nelze jít vzhledem k evidentnímu nepoměru lidského těla a prdele, a nakonec se ještě urazí, že jsem mu stále nezaslal klíčenku, kterou jsem mu výše slíbil a na kterou čeká!
