Sklad vyhořelých programátorů
Možná právě teď sedíte u stolu v kanceláři a cítíte, že vaše kariéra potřebuje zásadní impuls, změnu, že už dlouho stojíte na jednom místě. Listujete si různými weby a narážíte stále a pořád na totéž: “Pojď pracovat k nám, programátorům vše, služební elektrokolo, stravenky do fitka, zlatý rybičky na stůl, fotbálek v relaxu a manažerka štěstí prochází každé dvě hodiny okolo!”
Ale vy máte pocit, že už to není ono. Nechce se vám být každé dvě hodiny kontrolován kvůli štěstí. Nechce se vám na další scrum agility meeting, nechcete už v životě slyšet “retrospektiva teamu” a když vidíte CRUD, dělá se vám mdlo. A navíc se támhle blíží UXák, který otravuje s nesmysly, co buď nelze naprogramovat, nebo za cenu přepsání většiny kódu.
Jak z toho pekla ven? Listujete, listujete — a marně! “Jak se rekvalifikovat z pracovníka marketingu na programátora?” Bože. “I ty se staň programátorem!” Nebo: “U nás může být programátor každý, minimální požadavek: alespoň jedna ruka se čtyřmi prsty. Hygienické návyky nejsou podmínkou. Dresscode: zakryté přirození během pracovní doby. Kafe furt, Red Bull taky, antidepresiva za polovic!”
Ale článek, který hledáte, nikde. Místo toho jen: “Staňte se programátorem! Naučíme vás myslet jako programátor za 30 dní!”
Copak je vám souzeno zůstat ve chřtánu bestie, čumět na malá písmenka v programátorském editoru a v padesáti začít druhou kariéru nihilistického alkoholika?!
Přátelé, není! Cesta je sice krušná, ale existuje. Chce to opravdu hodně sebemotivace, odříkání a všeho toho bullshitu, co do vás horem dolem tlačí k tomu, abyste se stali lepším programátorem. Využijte toho — a použijte sílu motivačních příruček, jen v opačném směru. Sledujte, rada první:
Pamatujte, že jsou i lidi, co nejsou programátoři! A žijí. I když si možná říkáte “žijí — ale co to je za život?!”, tak věřte, že jim to ani nepřijde. Plus navíc mají obrovskou výhodu: nechodí na SCRUM standupy a nečumí na podivné chyby ve změti písmen. Je dobré naučit se jejich jazyk. Možná vám připadá, že mluví česky, vy taky mluvíte česky, tak jaký problém, ale hned vám to řeknu: syntax a sémantika. Stejná slova nemusí mít stejný význam.
Je to těžké, ale hodně pomůže, když si uvědomíte, v čem jste dobří — kromě počítačů. Může to být cokoli, nejspíš něco technického, ale když se vám podaří najít něco mimo techniku, bude to úplně skvělé. Třeba dobře zpíváte, nebo vyřezáváte sošky, nebo vás baví vařit, nebo kreslit, nebo psát… Prosímvás, důležité: fantasy, deskové hry a LARPy se nepočítají, ano?
Jakmile si najdete něco jiného, pomůže vám to uvědomit si, že jste vícerozměrný člověk — define human({dimensions:many}).
I kdybyste teď hned na nic nepřišli, přeci jen něco umíte: umíte řešit problémy. Sice počítačové, ale ty ostatní jsou podobné, věřte mi.
Ideální je postupný přechod. Skončit 31. jako programátor a od 1. následujícího měsíce dělat sládka v pivovaru je hodně velká změna a nemusíte ji ustát. Zkuste se odpoutávat pozvolněji. Co třeba pozice vedoucí IT / vývojového oddělení? Samozřejmě hrozí riziko, že pokud jste ještě úplně nedozráli, budete mít tendenci i na takové pozici programovat a odsouvat manažerskou práci. Ale musíte se překonat.
Musíte v sobě nalézt sílu a vnitřní kázeň, abyste přestali dělat práci za podřízené, i když si myslíte, že byste ji udělali líp. Musíte jim začít věřit a nechat na nich, ať dělají, za co jsou placení. A musíte si hlavně nalézt svou novou zábavu: rozhodování o větších věcech. Manažer není prudič ani blb, co “to neumí dělat, tak to musí řídit”. Manažer budete vy, a vaším úkolem bude postarat se, aby vaši bývalí kolegové dělali každý to, co umí, aby to dohromady dávalo smysl a aby byli se svou prací spokojeni.
Pak už to půjde samo. Najednou zjistíte, že UXák není otravný debil, co v životě neprogramoval, a proto vymýšlí kraviny. Zjistíte, že zákazník není kretén, který se nenaučil ovládat velmi logický a jednoznačný program, co jste udělali. Přijdete na to, že kretén jste vy, protože jste nafoukaně a všeználkovsky udělali něco, aniž byste se — byť i jen na okamžik — zamysleli nad tím, co uživatelé vlastně chtějí. Vy tomu rozumíte, vy jste programátor, a oni ať se to naučí. Jako s řidičákem…
Dobré je, když si necháte programování jako koníčka. Ne že budete po večerech psát informační systémy, ale — co třeba Arduino? Už jste zkusili Arduino? Je to na půli cesty mezi programováním a fyzickými gadgety.
A pak jednou přijde den, kdy za vámi někdo přiběhne a bude hulákat: “Lehnul build server a my teď tohleto a tamto a oni tohleto a to jsou podmínky teda toto, pokud to někdo okamžitě neopraví, tak na takovou práci kašlu!” — a vy si s úlevou uvědomíte hned několik věcí najednou:
- Že jste býval stejný člověk. Taky by vás to rozčílilo.
- Že vás to vůbec bytostně nezasáhlo. Je to jen věc, kterou můžete vyřešit. Uděláte několik kroků, zjistíte, co se stalo, jak to napravit, požádáte lidi o pomoc, zařídíte, co je ve vaší pravomoci, a s pocitem dobře vykonané práce půjdete dál.
- Že vaším úkolem je toho člověka uklidnit.
Pak, časem, uděláte firmě pápá a začnete dělat něco úplně jiného. Možná založíte vlastní firmu a budete dělat něco hrozně zajímavého. Možná půjdete na úplně jinou pozici. Možná se z vás stane konzultant, školitel, možná budete psát, možná zůstanete blízko oboru a budete třeba softwarový architekt, produktový vedoucí, anebo z vás bude třeba 3D animátor… To je na vás.
Věřte mi, je to velmi úlevné. Opravdu hodně moc. Sám jsem si tím prošel.
Důležité je nepodlehnout dojmu, že vlastně nic jiného dělat nemůžete.
