Státní paradox
Vztah občanů k státu je plný paradoxů. Už před časem jsem poukazoval na to, že všichni nadávají státu, že platí nesmyslné částky za dodávky, ale zároveň kdyby byli v roli osloveného dodavatele, tak jim nedělá problém předraženou zakázku přijmout. Vedl jsem o tom sáhodlouhou diskusi, kde mi všichni vysvětlovali, že “to je v pořádku”. Tak jo.
Stejně tak všichni nadávají na to, že si stát vymýšlí “spoustu nesmyslných podmínek” pro dodávky. A mají pravdu, velká část těch požadavků jsou nesmysly z neznalosti, nebo dokonce i ze zlého úmyslu. Ale na druhou stranu budou zase všichni řvát, když bude mít systém potíže. Přitom právě požadavky na dostupnost, bezpečnost, certifikace a záruky šponují cenu na násobky “běžných tržních cen pro běžná komerční řešení”.
Jinými slovy: budete klidnější, když vaše data budou v systému, dodaném za nesmyslnou cenu, ale s patřičnými SLA, jasnou smlouvou na údržbu, podrobnou dokumentací atd., nebo v něčem, co spíchla firma, která už neexistuje, zato za levno?
Totéž platí o technologiích. Ty nové jsou levné, rychlé, efektivní — ale ty staré jsou prověřené a dlouhodobě stabilní. Tak co? Jaké technologie má použít váš dodavatel IS pro firmu? A jaké má použít dodavatel softwaru pro vaše auto? A jaké má použít dodavatel softwaru pro stát? Váháte? Tak schválně: jaké použije NASA do sondy za stamilióny dolarů?
Ono je to v důsledku jedno. Vždycky bude platit, že chceme, aby stát své systémy stavěl extrémně robustně, protože jde o nás, a zároveň budeme nadávat na to, že to je předražené a mastí si na tom kapsy furt pět stejných firem. Jediné, co má smysl, je snažit se snižovat míru předražení a zprůhlednit zadávání zakázek. To je možné jen systémovou změnou.
Stejně tak budeme vždy vyčítat státu, že rozhazuje peníze na svůj vlastní provoz. A na druhou stranu mu vyčteme, že nedokáže přitáhnout na patřičná místa prověřené odborníky z praxe. Nojo, jenomže proč by odborník z praxe šel dělat za třetinový plat pro stát? Přidat mu? Nemožné, protože stát musí sám na sobě šetřit…
Neřešitelné? Trisekce úhlu, kvadratura kruhu, roztínání gordických uzlů a míchání paradoxů špejlí? No vidíte. Ale tak to je, bude a musí být. Samozřejmě tlak na zeštíhlení státu, omezení byrokracie, oříznutí prostoru na korupci a ucpání míst, kudy prosakují prachy ven, je v pořádku a nutný.
Jen, víte, i tady platí, že nemůžete mít nejlepší koláče nejlevněji. Buď nejsou nejlevnější, nebo nejsou nejlepší. Vždycky musíte z něčeho slevit.
A to je právě ta politika. Dobrou chuť!
(Jasně, úplně nejlepší by bylo mít malý efektivní stát s minimem nutných systémů, ale nemůžete mít malý stát, a zároveň protekcionistický. Že nechete stát-maminku? Ou kej, přesvědčte o tom nadpoloviční počet voličů a nezapomeňte předem vymyslet, co budete dělat s lidmi, kteří potřebují držet za ruku a bez toho se ztratí…)
