Tvoje starosti bych chtěl mít
Nechtěl, ty dřeváku, ale co ti budu povídat…
Všimli jste si toho určitě taky. A to ani nemusíte mít nějaké starosti, stačí, když vás něco zajímá, jste zvídaví a chcete se dobrat příčiny něčeho. Položíte otázku, a dozvíte se: “Tvoje starosti bych chtěl mít!”
Říká se to i malým dětem ve věku, kdy se ptají na cokoli, co je zajímá, a zajímá je vždycky něco: “A strejdo, jak kosmonaut čůrá?” — “Do skafandru” — “A jak kaká?” — “Teda tvoje starosti bych chtěl mít!” Fakjů!
Ne, zcela vážně! Věta “tvoje starosti bych chtěl mít” nikdy neznamená to, co říká. Nikdy ten, kdo ji řekne, nemá opravdu přání převzít vaše starosti na svou hlavu! Ve skutečnosti vám říká, že vaše starosti stojej tak akorát za suchý z nosu, za zlámanou grešli, za zlomenou sirku a děravou konev. Prostě že jsou zbytečné, neužitečné a bláznivé, nehodné dospělého člověka. A návdavkem ještě upozorní na to, že na rozdíl od těch vašich jsou JEHO starosti opravdové, podstatné a zásadní.
Po větě “tvoje starosti bych chtěl mít” (TSBCHM, ať to furt nevypisuju) totiž nikdy nepřijde odpověď. Ale ne proto, že je zbytečná, ale proto, že ji ten dotyčný nezná. Fakt. Kdyby ji znal, tak vám to řekne. A proč tedy neřekne hele, to nevím?
No protože sám sebe považuje za někoho, kdo by neměl před vámi ukazovat, že něco neví a nezná. Nebo jinak: vás považuje za někoho, komu nesmí přiznat, že něco neví. Prostě chce před vámi vždycky vypadat jako ten lepší. Starší, moudřejší, znalejší…
Chce vám říct: “hele, já jsem borec, a ty jsi a pro mě vždycky budeš utřinos s podivnými otázkami, co mi nestojí ani za to, abych mu přiznal, že nevím.”
Fakt. Co by se stalo, kdyby řekl “nad tím jsem nikdy nepřemýšlel”? Nebo “hele, tomu nerozumím” či dokonce “tohle mi je jedno a nezkoumal jsem to”? Když dotyčný nemá potřebu ze sebe dělat posh nádheru, tak to klidně řekne. Jenže když mluvíte s kompetitivní dylinou, která se holt musí neustále s někým poměřovat a nad někým vítězit, tak ucítí příležitost jak pes shnilou veverku a hned využije šance připsat si bod do své interní statistiky vítězství: TSBCHM!
Pak tancuje oslavný taneček (známo jako Ňa ňa ňa ňa ňááá ňa — ta melodie dětského posměšku, původně ukolébavka Bye, baby Bunting, je zjevně mezinárodní), zatímco vy máte šanci přemýšlet buď nad tím, jak hloupé, nepraktické, přízemní nebo efemérní otázky kladete, anebo nad tím, s jakými kokoty probíráte něco, co vás zajímá!
TSBCHM je zkrátka mezi dospělými sofistikovaný pokus o urážku. Tváří se to jako nevinná věta, ale znamená přesný opak toho, co říká, plus plný pytel podprahových sdělení o vašem vzájemném poměru.
Jeho extrémní variantu mi na margo včerejší glosy připomněla Anna F., která zmínila variantu blahosklonného pohrdativu “Moc to řešíš, kachňátko”… Což je speciální odrůda téhož, používaná hlavně mezi ženami, která má za úkol především jasně rozdělit role a ukázat, kdo je tu mladá hloupoučká naivní děvenka, kterou není třeba brát vážně, a kdo je samozřejmě taky mladá, ale zato zkušená, nenaivní, zručná, schopná, rozumná, lepší, společensky ukotvenější, výše postavená a noblesnější královna, navíc s mnohem lepší pletí a vybraným vkusem, co má pravdu, protože ví, jak věci jsou, ty hloupá huso!
Jak zazní TSBCHM, tak se otočte a odejděte. Tady diskuse skončila. Dotyčný právě dal najevo, že k tématu, které vás zajímá, nemá co říct, nechce, abyste se o něm bavili, a neměl ani tolik slušnosti, aby vám to řekl napřímo. Místo toho použil frázi, která vás a vaše zájmy zároveň shazuje.
Přímočařejší varianta téhož je “kdybys radši dělal něco užitečného!” Věta, co se navenek tváří jako dobrá rada zkušenějšího, ale uvnitř je to povýšená shnilá ludra, která vás označuje za zbytečného člověka, co se patlá v kravinách, zatímco by měl zametat psí hovna z chodníků nebo tak něco!
Jediná správná odpověď je: “Máš pravdu, cokoli je užitečnější, než trávit čas rozhovorem s tebou, ty nemyté ohanbí!”
(Ilustrační obrázek k poslednímu odstavci z pochopitelných důvodů vynechávám.)
